Léky na cholesterol
Máte-li vysoký cholesterol, můžete jej snížit změnou svých stravovacích návyků, životního stylu a v případě nutnosti i užíváním léků. Pokud vám nezabere změna životního stylu (tedy úprava stravy a přidání tělesného pohybu), budete muset užívat léky na cholesterol. V současné době se nejčastěji používají léky s označením „fibráty“. Velmi časté jsou také léky na cholesterol s označením „statiny“. Vysoký cholesterol je závažný problém, na který by měl myslet každý.
Aspirin
Aspirin a Acylpyrin jsou obchodní názvy pro léky, které jsou dostupné i bez lékařského předpisu zejména na tlumení bolesti. Oba přípravky obsahují tutéž účinnou látku – kyselinu acetylsalicylovou, která má účinky analgetické (tlumí bolest), antiflogistické (potlačuje zánět) a antipyretické (snižuje horečku). Kyselinu acetylsalicylovou obsahují desítky dalších léků od různých výrobců po celém světě. Lék se cení i kvůli účinkům v prevenci vzniku srdečních a mozkových příhod (v krvi má protisrážlivý účinek, takže zabraňuje vzniku krevních sraženin – trombů), dále u rakoviny střev a konečníku, u Alzheimerovy choroby, u komplikací cukrovky, dokonce se ve speciálních případech používá i v těhotenství. A čím déle se nějaký lék používá, tím lépe jsou známy také jeho nežádoucí účinky.
Beta-blokátory
Beta-blokátory se používají v terapii vysokého tlaku, onemocnění srdce a poruch rytmu (beta-blokátory patří mezi takzvaná antiarytmika). V dnešní době existuje řada generací beta-blokátorů, které se poněkud liší svými účinky. Co mají ale společné, je to, že dokážou blokovat beta-receptory v srdci. Na beta-receptory se za normálních okolností vážou stresové hormony, jako je například adrenalin a noradrenalin. Beta-blokátory ovšem tyto receptory zablokují. Tím zpomalují srdeční akci, snižují namáhání srdeční svaloviny a spotřebu kyslíku srdečním svalem. Dále svým účinkem snižují krevní tlak a u pacientů s onemocněním srdce významně snižují riziko vzniku nebezpečných poruch rytmu.
Beta-blokátory se dělí na kardioselektivní a neselektivní:
- kardioselektivní svými účinky působí nejvíce na receptory v srdci;
- neselektivní mají zvýšený účinek na ostatní orgány.
Beta-blokátory se využívají v léčbě řady chorob srdce – srdeční selhávání, kardiomyopatie, ischemická choroba srdeční (angina pectoris, stavy po infarktu myokardu) a u vysokého tlaku. Svými účinky na zpomalení srdečního rytmu se beta-blokátory podávají i pacientům s některými poruchami rytmu, kde se chce zabránit vzniku příliš rychlé tepové frekvence (například fibrilace síní). Některé neselektivní beta-blokátory se uplatňují i v léčbě portální hypertenze, protože snižují tlak krve v portální žíle.
Patří sem:
- acebutolol, například léky Acecor a Sectral;
- betaxolol, například léky Lokren, Betaxa, Betaxolol a další;
- bisoprolol, například léky Concor, Bisocard, Bisoprolol, Rivocor a další;
- carvedilol, například léky Atram, Coryol, Carvedilol, Dilatrend a další;
- celiprolol, například léky Tenoloc a Celiprolol;
- metoprolol, například léky Betaloc, Egilok, Vasocardin a další;
- nebivolol, například léky Nebilet a Nebivolol.
Beta-blokátory mohou způsobit přílišné snížení krevního tlaku a z toho plynoucí slabost a kolapsy. Zpomalení srdeční frekvence může vyvolat bradykardii s kolapsem nebo se zhoršením příznaků srdečního selhání. To se stává zejména při současném užívání beta-blokátorů s účinnými látkami verapamil (například léky Isoptin a Verapamil) a diltiazem (například lék Diacordin), proto se tato kombinace důrazně nedoporučuje. Z dalších významnějších vedlejších efektů bylo u beta-blokátorů popisováno zhoršení nemocí průdušek (astma, chronická bronchitida a CHOPN), snížení libida a různé trávicí obtíže.
Blokátory kalciového kanálu
Blokátory kalciového kanálu patří mezi oblíbené léky na vysoký tlak. Jsou často předepisovány samotné i v kombinaci s jinými léčivy. Účinné látky působí na buněčné kanály pro vápník ve svalových buňkách srdce a krevních cév. Dochází k uvolnění svalstva cév, což vyvolá pokles krevního tlaku. Srdeční svalovina se o něco méně stahuje a tím se sníží srdeční výdej.
Patří sem:
nedihydropyridinové blokátory – jedná se o blokátory kalciového kanálu 1. generace, kromě snížení tlaku mohou zpomalovat srdeční rytmus, řadí se proto mezi antiarytmika; patří sem zejména tyto látky:
- verapamil, například léky Isoptin, Verapamil a Tarka (kombinovaný preparát);
- diltiazem, například lék Diacordin;
- amlodipin, například léky Agen, Zorem, Hipres, Amloratio, Orcal Neo a další;
- nitrendipin, například léky Unipres, Lusopress, Baypress a jiné;
- felodipin, například léky Felocor, Felodipin, Plendil ER, Presid a jiné;
- isradipin, například lék Lomir;
- lacidipin, například lék Lacipil;
- lercanidipin, například léky Kapidin a Lerpin.
Blokátory kalciového kanálu se používají k léčbě vysokého tlaku, velmi dobře se kombinují s léky ze skupiny ACE inhibitorů a s některými diuretiky.
Blokátory kalciového kanálu by se neměly podávat těhotným a kojícím ženám, dále pak pacientům s akutním srdečním selháním a u některých významných chlopenních vad. Léky mohou způsobovat bolesti hlavy. Typickým nežádoucím účinkem těchto léků jsou otoky dolních končetin. Při jejich objevení se musí dávka preparátu snížit nebo zcela vysadit. Větší riziko komplikací je u nedihydropyridinových preparátů, které mohou způsobit bradykardii, obzvláště pokud by se zkombinovaly s beta-blokátory.
Ranolazin
Ranolazin je představitelem antianginózní léčby. Funguje tak, že zlepšuje průtok krve, čímž pomáhá účinněji působit na srdce. Ranolazin ovlivňuje sodíkové kanály v srdci a tím snižuje napětí v srdeční stěně. To má za následek snížení nároků srdeční svaloviny na kyslík. Ranolazin se používá k léčbě chronické anginy pectoris (bolesti na hrudi). Není určen k použití během akutního (nouzového) záchvatu anginy pectoris. Obvykle se nejedná o lék první volby, spíše je podáván tehdy, když běžné antianginózní léky (například beta-blokátory a blokátory kalciových kanálů) nemají dostatečný účinek.
Ranolazin může způsobit bolesti a motání hlavy, trávicí potíže, prudší snížení krevního tlaku s možným kolapsem, návaly horka a bušení srdce.
Nitroglycerin
Nitroglycerin patří do skupiny léčiv známých jako nitráty, které se předepisují řadě pacientů s nemocemi srdce. Účinnou látkou preparátu je sloučenina glycerol trinitrát. Tato sloučenina uvolňuje v organismu oxid dusnatý a ten relaxuje hladké svalstvo cév, čímž způsobí rozšiřování tepen. Nejdůležitějším efektem léku je rozšíření věnčitých tepen zásobujících srdeční sval. Nitroglycerin se předepisuje pacientům s bolestmi na hrudi, které mají srdeční příčinu, tedy při angině pectoris. Lék nemá vliv na prognózu, ale měl by tlumit příznaky nemoci, působit úlevu a zvyšovat kvalitu života. Nitroglycerin účinkuje velmi rychle a krátce, proto se hodí zejména při akutním anginózním záchvatu.
Lék může snížit krevní tlak, zejména užívá-li pacient pravidelně jiná antihypertenziva, výjimečně může dojít i ke kolapsu. Po užití se může objevit zčervenání obličeje a bolesti hlavy.
Inhibitory ACE
Inhibitory ACE jsou relativně často předepisované a jejich význam v současné medicíně je velký. ACE inhibitory umí snižovat krevní tlak, a tak se řadí k základním lékům proti vysokému tlaku. Mají velmi pozitivní vliv na srdeční svalovinu a chrání ji před abnormální přestavbou (proto se mohou využít u léčby chronického srdečního selhávání). Podobný ochranný vliv mají i na tkáň ledvin, a proto jsou s úspěchem používány jako prevence onemocnění ledvin u diabetiků.
Účinných látek ACE inhibitorů je celá řada a poznáte je docela dobře podle jejich koncovek, končívají na koncovku -pril.
Patří sem:
- ramipril, například léky Acesial, Ramipril, Piramil, Ramil, Tritace a další;
- kaptopril, například lék Tensiomin;
- enalapril, například léky Enap, Berlipril, Enalapril, Enapril a další;
- perindopril, například léky Prestarium, Perindopril, Apo-Perindo, Perinalon, Prenessa a další;
- lisinopril, například léky Dapril, Diroton, Lisipril a jiné;
- imidapril, například lék Tanatril;
- cilazapril, například lék Inhibace.
Tyto léky mohou způsobit zvýšení koncentrace draslíku v plazmě. Může tak vzniknout potenciálně nebezpečná hyperkalemie. Proto je vhodné u nově nasazených ACE inhibitorů po čase zkontrolovat hladinu draslíku v krvi. Dále pacienty může trápit nepříjemný suchý kašel. Kašel se tak stává poměrně častou příčinou nutnosti vysazení ACE inhibitorů a jejich nahrazení jinými léky. Vysoké dávky ACE inhibitorů způsobují příliš nízký tlak se všemi jeho nežádoucími efekty – únava, motání hlavy, kolapsové stavy a podobně. ACE inhibitory patří v dnešní době k základním lékům terapie vysokého tlaku a mnoha dalších chorob s ním spojených.
ACE inhibitory se nesmí použít u pacientů se zúženou ledvinnou tepnou (pak by zhoršily průtok krve ledvinou a ohrozily by její funkci) a v žádném případě se nesmí použít jako antihypertenzivum u těhotných žen (mohou nevratně poškodit plod).
Blokátory angiotenzinového receptoru
Blokátory receptorů pro angiotenzin II patří společně s inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEI) mezi inhibitory systému renin-angiotensin-aldosteron (RAAS). Blokátory AT1 receptorů patří mezi antihypertenziva první volby, jsou indikována v terapii srdečního selhání. Jejich nechráněné názvy (INN) jsou zakončeny příponou -sartan, z toho důvodu bývají označovány jako „sartany“. Sartany působí jako kompetitivní (případně nekompetitivní) antagonisté na AT1 receptorech pro angiotenzin II, jejich účinek je širší než ACEI, neboť inhibují účinky angiotenzinu II vzniklého i jinou cestou než přeměnou z angiotenzinu I prostřednictvím ACE. Snižují celkovou periferní rezistenci – snižují afterload i preload; vedou k poklesu systolického i diastolického krevního tlaku, a to bez vzniku reflexní tachykardie. Nástup účinku je pomalý a většinou nedochází ke vzniku hypotenze po 1. dávce.
Indikace:
- arteriální hypertenze;
- chronické srdeční selhání;
- sekundární prevence infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody;
- prevence a zpomalení progrese nefropatií.
Blokátory receptorů pro angiotenzin II jsou považovány za alternativu při nesnášenlivosti ACEI. Používají se jak v monoterapii, tak v kombinacích s dalšími antihypertenzivy. Často jsou používány ve fixní kombinaci s hydrochlorothiazidem. Kombinace s ACEI je naopak nevhodná.
Léky ze skupiny blokátorů receptorů pro angiotenzin II mají velmi nízký výskyt nežádoucích účinků. Může se vyskytnout hypotenze (při vysoké aktivitě reninu), akutní renální selhání, hyperkalemie. Nesmí se podávat v těhotenství a u žen ve fertilním věku je nutné zajištění antikoncepcí.
Patří sem:
- losartan – dobře se vstřebává z GITu, v játrech dochází k jeho přeměně na účinný metabolit;
- valsartan – vyšší afinita, lepší biologická dostupnost a delší účinek než losartan;
- irbesartan;
- telmisartan – nejdéle působící zástupce této skupiny antihypertenziv;
- kandesartan.
Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto: © Doc