Periferní senzorická polyneuropatie po chemoterapii
Podkladem je axonální poškození silných anebo tenkých nervových vláken, a to dle příslušného preparátu buď senzitivních, autonomních, nebo motorických. Mezi neurotoxická cytostatika patří zejména platinové deriváty, taxany, vinca-alkaloidy. Poškození nervů mohou ale také působit biologika, jako jsou inhibitory proteazomového komplexu a thalidomid. Většina polyneuropatií indukovaných chemoterapií (CIPN) je alespoň částečně reverzibilních, některé léky (například thalidomid) však mohou nervová vlákna poškodit nenávratně. Rozvoji neuropatie lze předcházet správnou indikací neurotoxické chemoterapie se zohledněním preexistující polyneuropatie a jejích rizikových faktorů. Stav periferního nervového systému je během protinádorové terapie nutné monitorovat a při výskytu relevantních klinických symptomů redukovat dávku či změnit aplikované léčivo.
Příznaky
Různé protinádorové léky vykazují různou míru neurotoxického působení.
Příznaky po chemoterapii
Po chemoterapii se mohou objevit různé příznaky poruch motorických, senzitivních či autonomních vláken. Svalová slabost bývá nejčastěji na akrech dolních končetin. Přitom paréza dorzální flexe nohy i prstů téměř vždy působí více potíží. Z počátečních potíží to bývá zakopnutí špičkou (například o koberec) či distorze nohy v hleznu při šikmém došlápnutí. Až později se vyvine přepadání nohy s následnou stepáží. Lehká paréza plantární flexe nohy se vyznačuje slabým odrazem, ztrátou svižnosti chůze. Slabost drobných svalů rukou bývá popisována jako ztráta obratnosti (zapínání knoflíků) či jako slabost (nemožnost otočit klíčem v zámku či otevřít PET láhev). K motorickým příznakům patří také křeče svalů (krampy), které bývají popisovány jako nesnesitelná bolest nohou či brnění končetin. Až později se vyvíjejí atrofie svalů či deformity.
Senzitivní příznaky jsou závislé na kalibru a typu senzitivních vláken, která jsou v rámci neuropatie postižena. Neuropatie tenkých vláken (nemyelinizovaných a slabě myelinizovaných vedoucích bolest a termické kvality čití) se vyznačuje bolestmi lokalizovanými zpočátku akrálně. Nemocný udává píchavé či tlakové bolesti při chůzi („jako by chodil po oblázcích“). Má změněnou percepci termických podnětů. Mívá pálivé parestézie nebo není schopen určit, zdali je voda ve vaně horká či studená. Výskyt potíží na rukou je méně častý a přichází až tehdy, když se poruchy čití na dolních končetinách rozšířily až nad kolena (podle délky postižených vláken). Výjimkou z tohoto pravidla bývá brnění rukou, a to u nemocných, kteří mají periferní neuropatii a současně i syndrom karpálního tunelu. Postižení silných vláken (vedou povrchový dotyk, polohocit, pohybocit, vibrační čití a hlubokou bolest) se vyznačuje ataxií stoje a chůze.
Autonomní příznaky se velmi často vyskytují po chemoterapii. Nejčastějšími příznaky bývají poruchy pocení, příznaky gastrointestinální (zácpa střídající se s průjmy, pomalé vyprazdňování žaludku), urogenitální (retence či inkontinence moči, sexuální poruchy), kardiovaskulární (snížená až vymizelá variabilita srdečního rytmu, ortostatická hypotenze) a další. U velké většiny periferních neuropatií se vyskytují jak senzitivní, tak i motorické příznaky.
Symptomy se mohou vyskytnout:
- bezprostředně v průběhu léčby nebo časně po léčbě – hodiny, dny až týdny;
- oddáleně – dny až měsíce;
- pozdně – měsíce až roky.
Periferní neurotoxické projevy se objevují především při podávání léků, které inhibují mitózu (vinca-alkaloidy, taxany), a cytostatik s alkylačním účinkem (analoga platiny, hexamethylmelamin).
Léčba
U periferních neuropatií je možné léčbu rozdělit na specifickou, která je namířena proti příčině neuropatie, a na symptomatickou, společnou pro všechny neuropatie. Kauzální léčba se využívá u těch neuropatií, kde je známá léčbou ovlivnitelná příčina či lze alespoň ovlivnit část patogenetického řetězce. Symptomatická terapie je zaměřena na příznaky, které nemocného obtěžují. Nejdůležitější je léčba neuropatické bolesti. V léčbě neuropatické bolesti se používají tricyklická antidepresiva (amitriptylin, nortriptylin), která mají poměrně výrazný efekt, avšak jejich využití je silně limitováno jednak četnými kontraindikacemi (glaukom), jednak nežádoucími vedlejšími účinky (arytmie, závratě, nauzea). Podstatně výhodnější je využití duálních inhibitorů (serotoninu i noradrenalinu), které mají podstatně lepší snášenlivost (méně kontraindikací, méně vyjádřené nežádoucí účinky) a přitom poměrně silně potlačují neuropatickou bolest. V současnosti jsou k dispozici dva léky této skupiny (duloxetin, venlafaxin).
Modulátory kalciového kanálu mají jasně prokázaný účinek na neuropatickou bolest, přičemž mají velmi malé vedlejší účinky.
Při intenzivních neuropatických bolestech je možno na přechodnou dobu využít příznivého efektu opioidů. Poměrně slabý opioid tramadol se používá velmi často, ale při velkých a na léčbu refrakterních bolestech i silnější oxycodon. Příznivě působí vazoaktivní látky: naftidrofuril (například Enelbin), sulodexid (například Vessel Due F), extrakt ginkgo biloby (například Tanakan, Tebokan).
Rehabilitační a fyzikální terapie je nezbytným předpokladem u nemocných s parézami, atrofiemi, poruchou stoje a chůze. Často je nutný nácvik jemné hybnosti a obratnosti rukou a prstů.
U nemocných s přetrvávajícími parézami je po ukončení onkologické léčby možná lázeňská léčba.
Z celkových opatření je to snížení hmotnosti (snížení zátěže dolních končetin), péče o nohy (možnost tvorby mozolů, deformit až trofických vředů), úprava bot, ortézy, pomůcky pro chůzi (hole).
U nádorových onemocnění se nedoporučuje podávání vitaminu B12, neboť se zdá, že je pro některé nádory růstovým faktorem, proto u paraneoplastických neuropatií a u pacientů s maligním onemocněním by vitamin B12 neměl být podáván.
Prognóza
Polyneuropatie indukovaná chemoterapií představuje častý a z hlediska kvality života onkologických pacientů také jeden z nejzávažnějších nežádoucích účinků protinádorové léčby, který může pacienty limitovat i po úspěšném zvládnutí vlastního nádorového onemocnění. Neurologické komplikace protinádorové léčby se přitom vyskytují u širokého spektra protinádorových léků včetně nových, velmi drahých a účinných preparátů. Je tedy pravděpodobné, že se s tímto problémem budou onkologicky léčení pacienti setkávat i nadále.
Polyneuropatie po cytostatické léčbě může přetrvávat velmi dlouho a mít nejen vliv na kvalitu života, ale i na soběstačnost pacienta a eventuálně mohou vést i k jeho invaliditě. Bývá problémem rovněž u léčby paliativní, kde je zachování kvality života pacienta jedním z hlavních cílů.
Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto: © Magb