Smuteční řeč na pohřbu
Jedna z nejtěžších chvil v životě nastává, když milovaný člověk navždy opustí tento svět (smuteční proslov na pohřbu). V tom okamžiku zavládne v srdci jeho nejbližších velký smutek. Poslední rozloučení je důležitou tečkou. Pohřební promluva by měla vyjadřovat lásku a respekt, měla by se dotknout srdcí přítomných a zanechat krásný a důstojný dojem.
Návodů, co by se mělo říkat na pohřbu (co se říká na pohřbu), naleznete na webu nespočet, jeden ze zdrojů například uvádí, že by řečník měl velmi stručně přednést životopis zemřelého, jiný zdroj uvádí, že by řečník měl pronést proslov k zemřelému. Názory se velmi různí. Vždy jde ale o velmi citlivou a diskrétní věc, která by měla být vnímavá vůči pozůstalým a dané situaci.
Vzor smuteční řeči
Smuteční řeč se přednáší během smutečního obřadu či pohřbu. Měla by dokazovat, že zájem o pozůstalé a jejich problémy přetrvává, stejně jako pochopení a dobrá vůle stát jim v těžkých chvílích po boku.
Smuteční řeč nemá svou specifickou délku, záleží na každém řečníkovi, jak dlouhý a procítěný proslov má v plánu vyjádřit. Měl by ale být přímý, jednoduchý a výstižný.
Smuteční řeč je vzdáním úcty zemřelému a jeho pozůstalým. Může být pronesena knězem, profesionálním řečníkem krematoria či rodinou a přáteli. Smuteční řeč může být pronesena i více osobami.
Profesionální řečník přesně ví, jak má dokonalý smuteční proslov vypadat. Pokud si sami netroufáte na smuteční projev, řečník je ten pravý člověk, který vám podá pomocnou ruku. Profesionální řečník ví, jak se tvářit, co říkat, jak na se na smutečním obřadu chovat a působit.
Jak napsat smuteční řeč – obecné zásady
Vzorová smuteční řeč by měla být věcná, citlivá a prostá. Může obsahovat životní filozofii a zkušenosti, které dokážou pozůstalé povzbudit do dalšího života. Smuteční řeč by měla být brána vážně, proto je zapotřebí zbavit se veškerých všeobecných a prázdných klišé.
Obsah smuteční řeči by měl být zaměřen na zesnulého. Vyzdvihuje zesnulého jako člověka, poukazuje na jeho přednosti a rekapituluje život, který žil. Posluchači jsou připraveni slyšet především pozitivní zprávy, proto by celkový obsah smuteční řeči měl být věnován pouze dobré stránce zesnulého.
Smuteční proslov si může rodina připravit sama a zvolit zástupce, který ho bude prezentovat. Projev pak může být více osobní.
Osnova
- Poděkování
- Oslovení
- Jak dotyčný/á zemřel/a (po dlouhé nemoci, náhle, stáří a podobně).
- Pochopení bolesti pozůstalých a myšlenka, že když někdo zemře, tak vzpomínky nemizí.
- Z kolika dětí byl/a zesnulý/á, z jakých poměrů (v případě, že byl/a chudý/á – pocházel/a z prostých poměrů, bohatý/á – měl/a hojný život obohacený nejen cennostmi, ale hlavně láskou...).
- Kolik měl/a dětí a koho tady zanechal/a.
- Dobré vlastnosti a skutky, jestli byl/a v nějakém sdružení, spolku, sportovním týmu, v čem vynikal/a a čím se kupříkladu živil/a.
- Nakonec přidat verš nebo krátkou píseň
Podklady pro profesionální smuteční projev:
- Jméno a příjmení zesnulého/zesnulé, věk
- Datum a místo narození
- Jména rodičů zesnulého/zesnulé
- S kolika sourozenci zesnulý/zesnulá vyrůstal/a, popřípadě jména
- Poslední zaměstnání
- Jméno manžela/manželky, kolik let trvalo manželství
- Pokud je vdovec/vdova, úmrtí manžela/manželky
- Počet a jména dětí
- Počet a jména vnoučat
- Počet a jména pravnoučat
- Povahové rysy
- Zájmy, záliby
- Zvláštní poděkování rodiny někomu (například za péči)
- Se zesnulým/zesnulou se loučí ......
- Báseň ano/ne
Obecný příklad smutečního proslovu
Vážení pozůstalí, smuteční hosté!
Mezi všemi hranicemi, které jsou lidem vymezeny, jak mladým, tak i ve vysokém věku, je smrt hranicí konečnou. Zpráva o odchodu člověka, který nám byl po léta blízký, působí jako náhlý studený stín. Člověka zamrazí, zachvěje se a pomíjivost všeho pozemského, kterou si náhle uvědomí, dopadne těžce na jeho srdce. Němí a bezradní zůstáváme stát nad tímto zážitkem a pro jeho nejbližší, nejvíce postižené, jen těžko nalézáme vhodná slova útěchy.
Všichni v zesnulém ztrácíme přítele. Jeho přímá, rovná a zodpovědná osobnost skrývala za vnější zdrženlivostí velkou srdečnost. Věděli jsme a víme, že za jeho činy stálo vždy jediné přání: nasadit své síly ke prospěchu všech, s nimiž se cítil být spojen. Koho zahrnul mezi své opravdové přátele, ten mu mohl zcela důvěřovat. Během svého života nám ukázal, jak má vypadat naplněný život. Je to život lásky, práce a péče.
A tak zde stojím, abych jménem rodiny, známých a kamarádů za ním zavolal slova díků: Děkujeme ti za vzor plnění povinností! Děkujeme ti za to, že jsi byl vždy připraven pomoci radou i činem. Děkujeme ti za tvou neotřesitelnou věrnost. Nezapomeneme na tebe.
Obecné smuteční verše
A za vše, za vše dík.
Za lásku, jaká byla,
za život, jaký byl.
~
Lásku měl/a na rtech,
dobrotu v srdci,
poctivost ve své duši.
~
Kdo byl milován,
nebude nikdy zapomenut.
~
Nezemřel, kdo celý život
lásku a péči rozdával.
~
Jak tiše žil/a, tak tiše odešel/odešla,
skromný/á ve svém životě,
velký/á ve své lásce a dobrotě.
~
Očím jsi odešel/odešla,
v srdcích jsi zůstal/a.
~
Nezemřel/a jsem, neboť vím,
že budu žít stále v srdcích těch,
kteří mě milovali.
~
Posílám pozdrav poslední...
všem, kdo měl mě rád,
mně se víc nerozední,
já budu spát.
~
Tvoji dlaň ve své stále cítím v dlani
a v sluch mi zní Tvůj hlas,
a nemohu tomu věřit ani,
že navždy odešel/odešlas.
~
Zlaté slunko za hory zašlo,
soumrak tiše padá do polí,
srdce Tvé dobré věčný mír našlo,
a víc Tě nic nebolí.
~
Není smrti, zůstává věčně živý,
kdo spravedlivý byl a dobrotivý.
~
Po krátkých cestách chodili jsme spolu,
na dalekou odešel/a jsi sám/a.
~
Vše zmizí, jen stopy Tvé práce a lásky zůstanou.
~
Co vděkem za lásku a péči Tvou Ti můžeme dát –
hrst krásných květů naposled,
a pak jen vzpomínat...
~
Kdo Tě znal, ten zná naši bolest,
ten ví, co jsme v Tobě ztratili.
~
V našem srdci žiješ věčně dále –
spi sladce, vždyť se opět shledáme.
~
Smrt zlá prošla kolem
a život jde dál,
jen rozprostřela závoj protkaný bolem,
v němž ukryt je náš velký žal.
~
Neplačte drazí, že odcházím spát,
jak pokynul mi osud.
~
Ve věčné noci bude se mi zdát,
že žiji s vámi dosud.
~
Spi tiše, tichounce,
dnes dosnils/dosnilas života bludný sen
a cestou bolesti odešels/odešlas tam,
kde mír a láska jen.
Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto: © Ransd