Příčiny
Svědění očních víček může mít různé příčiny. Mezi nejčastější příčiny patří alergie: jedinec si například může všimnout, že jej svědí víčka ve chvíli, kdy se nachází v prašném prostředí nebo v blízkosti srstnatého zvířete, alergii může vyvolat rovněž pyl. Svědění očních víček je v takových případech doprovázeno další příznaky, mimo jiné rýmou, kýcháním a kašláním či atopickým ekzémem.
Svědění očí se objevuje též při podráždění očí a při jejich namáhání. To mohou způsobit nevhodné zářivky, častá a dlouhodobá práce s počítačem, nezdravé klima v místnosti zapříčiněné klimatizací a podobně.
Pálení a svědění očí může souviset i se syndromem suchého oka, jež se vyznačuje poruchou slzného filmu, při níž má dotyčný pocit, jako by měl v oku cizí těleso.
Svědění či pálení očí může vyvolat také snížená hladina ženských hormonů v krvi.
Další možnou příčinu představuje chronická blefaritida. Jedná se o zánětlivé onemocnění postihující okraje víček, kde se objevuje mírné zarudnutí a šupinky mezi řasami. Léčba chronické blefaritidy je dlouhodobou záležitostí, která vyžaduje ze strany pacienta trpělivost. Léčebně se odstraňují šupinky a lokálně se používají antiseptika nebo antibiotika, přičemž důležitou roli hraje hygiena očních víček.
Pokud zánět postihne přední okraj víčka (kůže a řasy), nazývá se přední blefaritida, jestliže postihne zadní okraj víčka a Meibomovy žlázy, jedná se o zadní blefaritidu nebo o meibomitidu. Chronická přední blefaritida souvisí s bakteriální infekcí (nejčastěji stafylokokovou) nebo se seboroickou dermatitidou. Zadní blefaritida je spojena s růžovkou (zánětlivé onemocnění kůže obličeje), s alergií (konkrétně atopií), s poleptáním oka či s puchýřkovými onemocněními (oční jizevnatý pemfigoid nebo Stevensův-Johnsonův syndrom). Všechny formy blefaritidy (nejvíce zadní blefaritida) často doprovází kvůli poruše lipidové složky slzného filmu zvýšené odpařování slz a syndrom suchého oka.
Léčba
Léčba svědění očních víček je různá, vždy záleží na příčině obtíží.
Jak již bylo řečeno, léčba chronických blefaritid je dlouhodobou záležitostí, která vyžaduje soustavnost a trpělivost ze strany pacienta, neboť úspěch závisí na dlouhodobé péči. Potíží se bohužel nelze úplně zbavit, avšak lze je výrazně potlačit. Při léčbě se vychází z typu blefaritidy. Základem léčby všech chronických blefaritid je hygiena očních víček. Zpočátku je třeba ji provádět 1−2krát denně, později (když akutní problémy odezní) stačí víčka čistit několikrát týdně, což však musí být dodržováno, jinak se obtíže s velkou pravděpodobností znovu objeví.
Hygiena očních víček je náročná procedura, která začíná přiložením teplých obkladů na víčka. Obklady mají za úkol zvlhčit zaschlý sekret vylučovaný z Meibomových žláz, jejichž vývody se nacházejí na okrajích očních víček. Jako obklad nám poslouží přežehlený nebo převařený čistý látkový kapesník (minimálně 39 °C, určený pouze k tomuto účelu), který přiložíme na víčka na 3−5 minut. Následuje masáž očních víček, jež pomůže vytlačit zkapalněný sekret Meibomových žláz. Ukazováčkem se masíruje nejprve dolní víčko zdola nahoru a potom horní víčko shora dolů. Následně se naředí dětský šampon ve sklenici s vodou v poměru 1 : 10 a ošetří se jím postižená víčka: dolní víčko se stáhne prsty a vatovou štětičkou smočenou v naředěném šamponu se vyčistí hrana víčka, poté se vytáhne okraj horního víčka (nejlépe chytit za řasy) a opět čistou štětičkou smočenou v naředěném šamponu se čistí hrana horního víčka. Tímto způsobem se odstraní sekret z okrajů víček. Místo naředěného šamponu lze použít kosmetický přípravek LID-CARE, který se kupuje bez receptu v lékárně. Po očištění okrajů víček se oči mohou vypláchnout borovou vodou, aby se z nich odstranily zbytky vytlačeného sekretu. Vyskytuje-li se blefaritida spolu se syndromem suchého oka, je nutná ještě aplikace umělých slz. U závažnějších stavů by se pak měla zvážit okluze slzných kanálků. Při středně těžkém až těžkém nálezu se používá lokálně antibiotická mast (léčivé látky: tobramycin, tetracyklin, ofloxacin, bacitracin, neomycin) 1−3krát denně na víčka. Kortikoidům se lékaři snaží vzhledem k jejich vedlejším účinkům a chronicitě onemocnění vyhnout, ale v některých případech nelze bez jejich aplikace zánět kontrolovat. Při těžké meibomitidě se užívají perorálně tetracyklinová antibiotika, a to 1−3 měsíce, u zvláště těžkých případů i déle (tetracyklin 250 mg 4krát denně týden, 2krát denně týden a poté 1krát denně; doxycyklin 100 mg 2krát denně po dobu 1−2 týdnů a poté 1krát denně).
Jestliže se obtíže objevily v důsledku alergické reakce, léčba je stejná jako u alergií: nejdříve proběhne testování a poté se podle zjištěných alergenů zahájí vhodná léčba. Ve většině případů se užívají antihistaminika, jež zklidňují alergickou reakci, a též pomůže vyhýbání se daným alergenům. Pokud svědění očí vyvolal ekzém, podávají se pacientům masti určené na oční víčka.
Autor: © svevi
Foto: © Ruth Ellison